Africká čtvrť
Africká čtvrť se stala domovem, jak název napovídá, primárně africkým uprchlíkům, kterým se podařilo dosatt do Města. Na počátku historie, když se lidé jako velký dav vlil do Města, tito lidé brzy zjistili, že jsou mezi nimi pořád stejné rozdíly, jako mezi nimi byly vždy. A tak každý dle toho, kam měl nejblíže, si zvolil svoji čtvrť. Japonci v tomto ohledu měli velmi nepříjemný osud, protože do vnitřní, Japonské čtvrti, vpuštěni nebyli, ale do ostatních čtvrtí rovněž nepatřili. Afričanů bylo v počátku skutečně málo. V žádném případě ne dost, aby se mohli ubránit jiným čtvrtím. Ty viděly v oslabené africké čtvrti potenciální zdroj materiálu. Ze všech čtvrtí byla tato nejdále k dokončení, mnoho domů vůbec nestálo, bylo vyhloubeno pouze podzemní patro. A ty domy, které postaveny byly byly povětšinou jen jednopatrové. Vícepatrové domy jsou ve čtvrti pouze ve dvou oblastech. Afričané toto přijali za svůj domov. Kde nebyl strop, použili plachtu nebo nalezenou lepenku. Aby získali vodu, jednoduše prorazili díru do vodné trubky v jednom z nedokončených sklepů, čímž efektivně získali studnu. U první studny, kterou takto vytvořili se po zbytek historie o svátcích obyvatelé Africké čtvrti schází. Ostatní jim ale brzy začali brát i to málo, co měli. Rozebírali domy v jejich čtvrti, brali odpad z pod věží, leckdy nepokrytě útočili. Afričané tedy i toho vzali za svůj životní styl. A začali Vita yangu, což v jejich jazyku značí válku. Uzavřeli se před ostatními čtvrtěmi. Kde to bylo možné, uzavřeli otvory, které byly před tím do zdí proraženy. K oficiálním průchodům postavili nejsilnější bojovníky. A každého vetřelce začali nemilosrdně pronásledovat a zabíjet. Bez milosti, bez vysvětlování. Během něcelého týdne nebyl v celé čtvrti nikdo světlejší, než turecký čaj. Tento styl si Africká čtvrť udržela po zbytek své historie. Od ostatních nic nechce a nic také nenabízí. Kromě nože mezi žebry nebo kopance do ohryzku. Během historie se z neorganizovaných tlup a malých, lokálních a mezi sebou zápasících gangů vytvořily větši a organizovanější frakce. Ty nikdy nebyly více než dvě, protože jednak v celé čtvrti byly jen dvě reprezentativní (a bránitelné) sídla a navíc, více konkurence obvykle někdo přes počet neunesl. Tyto větší gangy obvykle vedly bitvy mezi sebou navzájem, štvaly proti sobě malé gangy. Lze říci, že Africká čtvrť je neustále v nějakém konfliktu a jde o nejdrsnější místo k životu, jaký si lze vybrat. Africký Okraj je nejhorším místem ve Městě, mimo Stoky. Dodnes zde lze vidět kanibalismus a další relikty Roku nula. V rámci historie se Africká čtvrť nikdy neotevřela okolí, nicméně postupem času začali obavatelé čtvrti brát ostatní trochu více na lehkou váhu a začali nařpíklad umožňovat průchod čtvrtí. Za úplatek, samozřejmě. Nicméně i tak jen málo kdo riskuje a raději jde naokolo.
Africká čtvrť se stala domovem, jak název napovídá, primárně africkým uprchlíkům, kterým se podařilo dosatt do Města. Na počátku historie, když se lidé jako velký dav vlil do Města, tito lidé brzy zjistili, že jsou mezi nimi pořád stejné rozdíly, jako mezi nimi byly vždy. A tak každý dle toho, kam měl nejblíže, si zvolil svoji čtvrť. Japonci v tomto ohledu měli velmi nepříjemný osud, protože do vnitřní, Japonské čtvrti, vpuštěni nebyli, ale do ostatních čtvrtí rovněž nepatřili. Afričanů bylo v počátku skutečně málo. V žádném případě ne dost, aby se mohli ubránit jiným čtvrtím. Ty viděly v oslabené africké čtvrti potenciální zdroj materiálu. Ze všech čtvrtí byla tato nejdále k dokončení, mnoho domů vůbec nestálo, bylo vyhloubeno pouze podzemní patro. A ty domy, které postaveny byly byly povětšinou jen jednopatrové. Vícepatrové domy jsou ve čtvrti pouze ve dvou oblastech. Afričané toto přijali za svůj domov. Kde nebyl strop, použili plachtu nebo nalezenou lepenku. Aby získali vodu, jednoduše prorazili díru do vodné trubky v jednom z nedokončených sklepů, čímž efektivně získali studnu. U první studny, kterou takto vytvořili se po zbytek historie o svátcích obyvatelé Africké čtvrti schází. Ostatní jim ale brzy začali brát i to málo, co měli. Rozebírali domy v jejich čtvrti, brali odpad z pod věží, leckdy nepokrytě útočili. Afričané tedy i toho vzali za svůj životní styl. A začali Vita yangu, což v jejich jazyku značí válku. Uzavřeli se před ostatními čtvrtěmi. Kde to bylo možné, uzavřeli otvory, které byly před tím do zdí proraženy. K oficiálním průchodům postavili nejsilnější bojovníky. A každého vetřelce začali nemilosrdně pronásledovat a zabíjet. Bez milosti, bez vysvětlování. Během něcelého týdne nebyl v celé čtvrti nikdo světlejší, než turecký čaj. Tento styl si Africká čtvrť udržela po zbytek své historie. Od ostatních nic nechce a nic také nenabízí. Kromě nože mezi žebry nebo kopance do ohryzku. Během historie se z neorganizovaných tlup a malých, lokálních a mezi sebou zápasících gangů vytvořily větši a organizovanější frakce. Ty nikdy nebyly více než dvě, protože jednak v celé čtvrti byly jen dvě reprezentativní (a bránitelné) sídla a navíc, více konkurence obvykle někdo přes počet neunesl. Tyto větší gangy obvykle vedly bitvy mezi sebou navzájem, štvaly proti sobě malé gangy. Lze říci, že Africká čtvrť je neustále v nějakém konfliktu a jde o nejdrsnější místo k životu, jaký si lze vybrat. Africký Okraj je nejhorším místem ve Městě, mimo Stoky. Dodnes zde lze vidět kanibalismus a další relikty Roku nula. V rámci historie se Africká čtvrť nikdy neotevřela okolí, nicméně postupem času začali obavatelé čtvrti brát ostatní trochu více na lehkou váhu a začali nařpíklad umožňovat průchod čtvrtí. Za úplatek, samozřejmě. Nicméně i tak jen málo kdo riskuje a raději jde naokolo.